Domažlice 04 2009
23.7.2009
Po dnešku jsme ucapkané. Chodily jsme po všech čertech, dělaly si radost a teď zase pracujeme.
Ráno jsme měly velice milé probuzení. Nějak kolem sedmé, tu byly popeláři a hned pod naším oknem a byli hluční. Ani ne tak tím svým vysypáváním popelnic a košů, ale svou mluvou. Jak jsem byla rozespalá, tak jsem myslela, že se vedle v pokoji stěhuje nebo co, a že budou vrtat. Báru to vzbudilo, tak už byla asi od půl sedmé vzhůru. To jsem si v noci dělala legraci, že by mohla být tentokrát první vzhůru ona. Přání se splnilo.
Na snídani jsme si vzaly věci a pak vyrazily. Ještě jsem se paní „snídaňářky“ zeptala, jestli neví, co je to vždycky večer slyšet z té věže na náměstí. Říkala, že je to záznam ponocného. Chodily jsme od krámku ke krámku a kupovaly jsme. Bára si koupila sukni a tričko pro Marínu a botky, já botky, tílko a tričko pro Danečka a teď sešitek a tužku. Také jsme samozřejmě fotily, ale už žádné pózy, ale okolí. Napsaly jsme pohledy, já do práce. Na oběd jsme si koupily grilované kuře a na pokoji si k tomu udělaly hranolky. A přemýšlely jsme nad tím, že jsme se nikdy nepohádaly a nebyly na sebe naštvané v tom správném slova smyslu. Po obědě jsme nechaly naše bříšítka odpočinout a potom vyrazily do muzea Chodského hradu. Vstupné nás stálo 40 Kč za jednu a byla v tom zahrnuta celá prohlídka. Prohlídka všeho, co tam bylo. Nejprve jsme šly na věž. Dalo to práci, hlavně mě, protože jsem měla nové boty a ty mají vyvýšenou podrážku, takže jsem své ubohé nožičky musela víc zvedat. Ale výhled byl nádherný, ani jsem se nebála, jen jsem měla takový divnější pocítek. Pak jsme si postupně všechno prohlídly. Já si moc neužila, protože jsem si zapisovala vše, co tam mají vystavené a snažila se na nic nezapomenout, ale asi na dvě věci jsem zapomněla. Ale stihla jsem si odhlížet, to jo. Bylo to moc pěkné. Zeptala jsem se pokladní, jestli nemají nějakou knížku o historii Chodska. Pokladní i se svou průvodkyní mi řekla, že ne. Nabídla mi knížku, kde byly obrázky, ale nebylo to ona. Její kolegyně mi řekla, že perfektní knížka je od Jindřich Jindřicha, kde je i Chodské nářečí, ale není vydaná. Možná prý jde o autorská práva. Jinak by o tom mohl vědět jeho potomek. Když jsem se zmínila, že mě osobně zajímá Chodské povstání, řekly mi, že jedna historička by o tom určitě něco věděla.Daly mi na ní kontakt. Asi jí zítra zavolám a domluvím se s ní, že bychom se tam stavily, alespoň na chvilku. K tomu mě ještě napadlo, že když mám ještě nějakou tu dovolenou, tak bych si jí vzala a jela sem a sešla se s tou historičkou a prohrabávala bych se materiály. Říkala jsem to mamince a byla nadšená. Když pojede se mnou i Bára, budu ráda.